 |
|
 |
|
RUKOPIS NOVOSÁDECKÝ alias SADISTICKÁ KNIHA
napsal MilDa Dalík
přepsal Břízy Míza
POZNÁMKA KE SCHRÁNCE V ÚLU
Aby se mohlo něco zrodit, musí také něco zemřít.
Toť tvrdý požadavek přírody.
Obešli jsme toto pravidlo tak, aby se vlci nažrali, a kozy zůstaly pokud možno celé.
Jako oběť čerstvě vysazeným živým stromům byla zde umístěna tato mrtvá schránka.
Popravdě řečeno - ta stránka nikdy nezemřela.
Je mrtvá už od narození.
Jedná se tudíž o drobný faul vůči Všehomíru.
Vem to nešť.
Spolknul jiný věci a nešprajcoval se.
Tento dokument je onen slavný rukopis RUKOPIS NOVOSÁDECKÝ.
Objeven byl na sklonku roku 2009 nad Uhřicemi a pod Silničnou hnedle vedle Metodějova hrobu.
Holandský vědec Markus van Dupedohoven podrobil jej okamžitě analýze za účelem potvrzení pravosti.
S využitím plynové chromatografie, dynamické destrukce a maniakální deprese stanovil s devadesátiprocentní jistotou, že rukopis je falzifikát.
Poté, co jsme ho upozornili na fakt, že originál rukopisu je vytištěn na lejzrovce, zvýšil Markus odhad pravděpodobnosti falešnosti na šestadevadesát procent.
Načež slánský básník Kalfas Vágrys veřejně projevil podiv nad tím, že v rukopisu se přímo popisuje Markusovo vědecké bádání, směřující k odhalení podvrhu…
Což je na pováženou, že ?
A tu již pan van Dupedohoven s definitivní platností stanovil, že rukopis je stoprocentně nepravý.
Nobelova cena ho minula jen těsně a o chlup.
Samozřejmě je rukopis novosádecký falzifikát.
Byl tak vytvořen záměrně, protože jen tak na sebe může upoutat pozornost.
Pouze věci podlé či ukradené vyvolávají obdiv.
Vše pravé je fádní, nudné a netajemné.
Psal se masopust roku 2008.
Jiří Zíma vrazil do sebe odlivku kořalky, otřel hubu od zabíjačky a praví v euforii :
Na Den všech Valihrachů pozveme do Uhřic Dividýlko.
Po krátké dramatické pauze, potřebné pro lehké uchlastnutí, přihazuje Jiří dále :
0,1 kg meronu aneb Kšeft umírající matky češtiny. To je vám hlína.
A kdyby nebyla – je to jediný v čem taky hraju, dodává Jiří poškytávaje.
Tak fajn, povídá Zimitchán Ludvík Velký.
Ale hraješ vysokou hru Jiříku, golubočku sivooký.
A jestli to bude průšvih, tak to bude špatně, Jiříku.
Uhřice, pohleď zde, jsou jako tato sklenice šampusu.
Na vysoké noze a plné plynu, Jiříku.
Každá sklenka má svou kubaturu.
A jestli přeliješ, Jiříku, propadneš hrdlem.
Ale japa by moh´ bejt průšvih, když v tom taky hraju.
Hahaháá.
A víte co ?
Dáme si eště do šestý nohy.
Sbohem galánečkóóó…
ukončuje dramaturgickou poradu Jiří Zíma.
Po vystřízlivění však již přestaly se kontury úspěchu jevit Jiříkovi tak jasně a nemlhavě.
Později přiznal se, že občas zapochyboval.
Bylo to ale jen zřídka.
Na Den všech Valihrachů, tedy před představením, viděl Jiří dokonce všechno velmi řídké.
Sál počal se plnit lidmi, kteří mručeli výhružně.
Do osmé řady usedla starostova žena a její tvář byla tvrdá jak slánská voda.
Příchodem Evičky, Juráška a Majdulky se věkový průměr diváků podařilo sklepnout pod šedesát let.
Pět minut před začátkem oznamuje Jiřík hercům dobrou zprávu :
Kulturák je v Uhřicích poslední dům ve vsi. Když vyběhnete hlavním vchodem, stačí utíkat rovně ještě dva kilometry a jste z nejhoršího venku.
Deset minut po začátku představení opustila starostova žena budovu uhřického kulturpalastu a zavolala manželovi – Ty, dondi pro mňa, to sa nedá…
V tu chvíli poznal Jiřík, že přelil a propadl hrdlem.
O dvě hodiny později již celá parta naskládána v dambořickém sklepě šroubovala žárovky při harmonice (velmi vhodný doprovodný nástroj táhlovitých písní, zpívaných od Tramtárie na východ zhruba tak po Debrecín).
Představení dopadlo nad očekávání.
Jiřímu spadl kámen ze srdce jen to žuchlo, zem se otřásla a následně zhroutily se celosvětově finanční trhy.
Jen pijte bratři.
I ty si dej, ó Bušku… z pytle ven.
Hej, paže, což sysle ? Pé ?
Sbohem galánečkóóó…
Kromě mlácení pátého přes deváté Jiřík hustě rozléval a doléval, až nakonec přelil a propadl hrdlem.
Konkrétně propadl hrdlem do poloprázdné lahve veltlínského celého zeleného a málem zde nalezl veselou smrt.
A nebyl to Jiřík, ale Vilík.
Byl včas vylit a vylít, Vilík.
Jiří Zíma v mládí hodně zpíval.
Ale jak dospíval, zpíval stále méně.
A když nakonec dospěl, tak dozpíval.
Jeho repertoár se smrskl na jedinou přelomovou píseň :
Sbohem galánečkóóó…
Začíná obvykle o půl oktávy výš než Vlasta Redl a po čtyřech taktech je u konce s dechem..
Jiřík se domnívá, že lépe by se trefil do odrazu, kdyby se mohl doprovodit na kytaru.
Mlčící většina lidí si myslí, že je to dobrý nápad.
Ale – jen žádné struny… žádné zbytečné struny, Jiříku.
Doprovoď se, Jiříku, doprovoď… někam daleko.
ÓDA NA ZÍMU
Včera jsem byl vzbuzen
Strašným řevem buzen :
Vstaň, pojď s námi hbitě,
Neboť v našem bytě
Zima vládne hrůzná,
Povídá ta buzna :
Původně šel s náma pařit.
Leč – nenechal si sáhnout na řit…
A vůbec to s ním není príma,
My jsme teplí, on je Zíma.
Dobrá, odvedu Zímu,
Přislíbil jsem buzimu.
Zahrnul mě slovy díků,
Furt mi šmátral po pindíku…
A takhle já vám u Qíce
Poznal slánský bukvice.
Dlouhá léta měl Jiřík jednu pitomou vlastnost – totiž tu, že i zcela cizích nevinných lidí se opakovaně dotazoval, co dělali v létě.
Ač se Jiří proplétal složitými situacemi krizového vývoje v letech 2008-09 velešikovně, nakonec to přece jen koupil.
Totiž – koupil tento pozemek a přijal umělecké jméno Břízy Míza.
Uvedl se prvním klasickým dvouverším :
Založil jsem tenhleten sad,
Aby měl Jurášek jednou co sát.
MENŠÍ MISE alias MISKA VALIHRACHů
Bylo to v dřevních dobách, hluboko v minulém tisíciletí.
Praotec Valihrach rozhrnul vchodovou houni u wigvamu a pravil k rodině :
Jdu na lov.
Konec utahování ocásků.
Až se vrátím, nastane čas hojnosti, neboť zahrnu vás mlékem a smrdím.
Uchopil rodinnou dvojku, přihnul si z placatky rumu a zmizel v mlází.
Prodíral se zrovna tím mlezivem vzhůru k Žarošicům, když tu najednou – tři medvědi v cestě.
Franta, Honza a Pavel. Všichni v půtkách tužení.
A prej kampak.
To bylo zlé.
Ale nebyl by to praotec Valihrach, kdyby neměl pro strach naděláno.
Strhl pušku z plecka, namířil a … cvak.
Náboje zůstaly doma.
A v tornistře jenom maršálská hůl z roku 1805, dost neúčinná zbraň pro boj zblízka.
Výstřel nepadl.
Padl tedy na kolena praotec Valihrach žebraje o život :
Dejte mi šanci,
Míšánci…
Ale prej ne.
Už šli po něm.
Už ho hryzli, grizzly.
V nouzi nejvyšší zjevila se náhle na scéně svatá Broskev – patronka ovocnářů
a povídá :
Vem si mě, Ludvíku, neprohloupíš.
A on tu patronku vzal, naládoval do kvéru a prásk !!!
Medvědi atomizováni byli na mraky
A ještě za silnicí sestřelil Ludvík dva baráky.
Od těch dob se tomuto speciálnímu typu projektilu říká Dům-Dům.
Z vděčnosti rozhodl se tedy Ludvík založit na tom místě sad a nazval jej, jak už se to tak dělá, Ludvíkovy Vary.
Na otázku, jak poznal, že postava, která ho zachránila, byla skutečně svatá Broskev,
odpověděl :
Snadno jsem ji poznal, podle tý děsný šlupky.
A jak to vlastně bylo dědo s těma medvědama ?
Kdybych nebyl pil ten rum,
Nebylo by nejspíš brum,
odpovídá Ludvík nehna brvou.
Čuvaš Haryk Krysařík
TADY JE TA DIETA
Jednoho dne strýc
Lok´ si, že byl hic,
Řek´, že má dost pizz,
Prej by něco pic´.
Tak hned hodil flintu k líci
A už lesem lítaj picy.
Jenže strýček nepil limo,
Tak jdou picy vesměs mimo.
A tak strýc nepic´ nic
A nám odpad picnic.
SLÁNSKÉ BEATOVÉ DRUŽSTVO
Ihned po odkoupení pozemku narazili noví majitelé na zásadní problém.
Ukázalo se, že rozvětvená rodina Valihrachů zvládá bez potíží pomologickou a technologickou část projektu.
Jiří Zíma vše dokonale podchytil manažersky a logisticky..
Chybělo však to nejdůležitější – totiž ideologické vedení.
A fčil mudruj.
V nouzi nejvyšší osloveno bylo Slánské Beatové Družstvo.
Slánské Beatové Družstvo společnost s myšlením omezeným.
Založeno bylo Erikem Joudou v druhé polovině 20, století za němého úžasu básníků, sdružených pod almanachy Mliti pantém a Sammeybl Betz.
Erik Jouda byl pseudonymem kohosi fiktivního, což podle zákona negace negace dokazuje nezvratnost fyzické existence tohoto vynikajícího myslitele.
SBD zabývá se stavěním bytů, bořením mýtů a hraním hitů.
Múzické sdružení slánských disharmoniků, jakožto neantagonistická sekce SBD pořádá každoročně vánoční a velikonoční nezištnou koledu.
Cílem akcí je naplnění základního postulátu SBD, který zní :
Člen SBD je povinen dělat radost svým přátelům a to i proti jejich vůli.
Členové SBD jsou všeobecně proslulí svou absolutní nezávislostí na jídle.
O střídmosti a vědeckém asketizmu jsou schopni a ochotni vyprávět koledovancům zdarma celé hodiny, přesněji řečeno do doby, než se jim podaří zcela vyprázdnit pekáč s masem, který si zavčasu přiblížili obratným buddhistickým hmatem davajdavaj.
S hořčicí pojídají členové SBD pouze ty pokrmy, které se již bez hořčice jíst nedají.
Známý slánský speditér Josef Mička
(proslul revolučním reklamním sloganem – Šibeniční termíny řešte sMičkou)
na otázku, jak hodnotí návštěvu koledníků ve své haciendě, odpověděl stručně :
Jak k jídlu, tak k hovnu.
Národním jídlem slánských družstevníků je stehno z dietního kapra.
Základním nápojem je káva.
Potmě je každá káva černá.
Nemusí pršut, jen když kafe.
Členové SBD jsou v davu snadno rozlišitelní od běžných nezajímavých jedinců.
S vyjímkou nudistických pláží pohybují se totiž prakticky bezvýhradně v oficiálním předepsaném kroji.
Předepsaným krojem v tomto případě se myslí, že člen SBD musí na sobě mít pouze to, co mu sluší.
A zde platí Davovcova poučka :
Domnívá-li se člen SBD, že mu něco sluší, pak mu to opravdu sluší.
Davovec stanovil i dvanácté přikázání SBD, které praví :
V louži potkáš přítele.
Nakousli jsme Davovce.
Kašpar Davovec řadí se mezi další nepravděpodobné existence z dřevních dob SBD. Jouda se na adresu věrného druha vyjadřuje takto :
Kdybychom neměli Kašpara Davovce, nevymýšleli bychom ho.
Nebyl-li vymyšlen, řadí se tedy Kašpar Davovec nepochybně mezi plnotučné historické postavy z másla a roští.
SBD odsuzuje objev Ameriky a žádá jeho zrušení.
Zároveň vyhlašuje absolutní zákaz objevu jakýchkoli dalších světadílů .
K moratoriu se přidal mj. generální šifonér Organizace Zhojených Marodů pan Kafe Banán
SBD je spolkem vrcholně demokratickým a proto upřednostňuje tajnou volbu předsedy…
Zde jsme narazili na svou důslednost. Volby jsou vždy natolik tajné, že o nich nikdo neví.
Neví o nich voliči, natož kandidáti.
Pravděpodobně ani sám předseda neví, že je předseda.
Což, přes jistý náznak chaosu, má i své kladné stránky – předseda, který neví, že je předseda, nepociťuje okamžitě a náhle ono povědomé civilizační nutkání, že musí nezbytně z titulu funkce něco ukrást.
Zdá se, že někdo z nás došel k názoru, že předseda si myslí, že základní filozofickou myšlenkou Slánské Lajny by se měl stát tento postulát :
Milujeme popkorn, žvejku,
Páč už nejsme národ Švejků.
Švejk – ten měl jen drzou hubu.
My jsme národ hrdých Dubů.
Touto nerudovsky laděnou akční poemou vyjádřil svůj vztah ke globalizaci a civilizačnímu marasmu básník Leonard Kořen.
Leonard Kořen, jinak člen skupiny Sammeybl Betz, má dva drobné problémy.
Ten první problém je národopisně – lokalizační.
Leonard Kořen neví, kde je jeho kořen.
Totiž, zda je Čech či Moravák.
Druhý problém je logopedický.
Špatně vyslovuje hlásku ř.
A proto sám sobě říká Leonard Kohen.
Nu a protože každý má právo být oslovován tak, jak se vyslovuje sám, tak my mu teda taky říkáme Leonard Kohen.
S pesimistickým pohledem Kohenovým na polistopadový vývoj ve společnosti nesouhlasí ústřední osobnost hnutí slánského melopantismu pan Humus Kalolis.
Tvrdí :
V roce 1989 jsme byli sto let za opicema.
A hle. O pouhých dvacet let později jsme již kulturně zcela na úrovni opic
SLÁNSKÁ LAJNA alias SALTY LINE
Slánská lajna vysázena byla v ideální části Ludvových Varů v trati zvané Telecí Hora.
Orientována je na mírném jiho-východo-západním svahu, takže je oplachována slunečními smahy nejvydatněji.
Umístění na svahu bylo podmínkou. Co by to totiž bylo za lajnu, kdyby se nedala
sjíždět ?
Podle částečně nepotvrzených zpráv rajtuje předseda SBD na tom, že Slánská lajna má být osázena výhradně prvojakostními lihutvornými ovocemi.
Calvados, vezměme si například, mezi jakostní pálenky nepatří.
Úžasně, nicméně nadbytečně, proslavil ho Erich Maria Remarque.
Z hlediska vyššího principu mravního jedná se však o kořalku druhé jakosti.
Se stanoviskem předsedy se shodujeme.
Mimo jiné k poctě Carvana a Judla rozhodli jsme se však nakonec porušit pravděpodobné přání Nejvyššího a úplně na konec, do pozice Maryčky Magdonovy, zařadili jsme mezi stromy Salty Line jedinou jabloň.
Jedná se o odrůdu Newton´s Paddle Apple.
Stalo se tak z čistě studijních důvodů a na žádost Slánské Vědecké Nadace (zkratka SLAVĚNA)
TU JE KÁRA TEN TO RYJE RELATIVNÍ TEORIE
Přepis scénáře, v němž pánové Gunár a Slepice vysvětlují Einsteinovu teorii.
(tak jak vědeckou debatu natočil Tomáš Kaucký, a tak jak ji ČT nikdy neodvysílala.)
Stejně jako mnoha jinými problémy se Slánská Vědecká Nadace (Slavěna)
zabývá i teorií relativity.
Ano, Slavěna, společnost s myšlením omezeným. Toto zde je pan Gunár…
A toto zde úplně vedle je pan Slepice.
Ale vezměme to od Adama.
Tak hluboko netřeba. Na počátku všeho ladného ve fyzice byl Izák.
Ano, Isaac Newton.
Procházeje jednou tak alejí, hledaje, kde mu nalejí, dostal jablkem do hlavy a šel do kolen.
Paradoxně v těch kolenech jsou taky jabka, a tak vlastně odpověď na otázku jestli jabko padlo na Newtona, nebo Newton na jabka je velmi relativní, ale to předbíháme. Důležité je, že se tou trefou Newtonovi rozsvítilo v hlavě, a že následně sestavil všeřešící TEORII GRAVITACE s ústředním postulátem –
JABLKO NEPADÁ DALEKO OD HLAVY – no to je zajímavé
Tuto teorii gravitace lehce naboural až o tři sta let později Jiří Jud Černý z Nymburka svou TEORIÍ GRAVIDITY, která zní takto. Přečtěte to, pane Slepice.
Kdyby všechny ženy světa, kromě jedné, byly v jiném stavu, nebyly by vlastně
v jiném, ale ve stejném a pouze ta, která by nebyla v jiném, by byla v jiném.
Ano, jiný stav je podle teorie gravidity již brán jako pojem velmi relativní.
Jiří Jud Černý také v této souvislosti poukázal na tzv. KVANTOVÝ PARADOX NASTÁVAJÍCÍ SVOBODNÉ MATKY. Zjistil totiž, že :
Svedená a opuštěná žena v očekávání je sice samojediná, ale zároveň také
samodruhá…což je pozoruhodné.
Na počátku 20. Století pak dostávají Newtonovy teorie ránu do vazu zcela zásadního rázu. Na scéně se totiž objevuje…
Einstein.
Ještě ne. Objevuje se janče žluté.
No tak ať nejančí a nebude žluté, no…
Janče žluté metské. Jinak též zvané jablečná podnož M9, lidově zákrsek.
A z takového zákrsku vám, pane Slepice, nikdy nemůže spadnout jabko na hlavu.
A zároveň si povšimněte, že při známém prvomájovém obřadu – líbání pod rozkvetlou jabloní – je v případě zákrsku nutno zaujmout takovou polohu, která teorii gravidity podporuje přímo…
… inflagrantálně, pane Gunáre, prenatálně a inflagrantálně.
Einsteinova KVANTOVÁ TEORIE a později slavná TEORIE RELATIVITY dokonale rozmetaly bludnou stavbu Newtonovy fyziky až na jednotlivé jaderné fládry. E=mc2 .
Báječný. A co z toho máme vlastně my ?
Například teď máme dokázáno, že každý objekt, v klidu hmotný, dosáhne-li rychlosti světla, nabude nekonečnou hmotnost.
Cože ?
Hmotnost takového předmětu bude nekonečná… nekonečno má podobu ležaté osmičky.
Ležaté osmičky ? Tak… ležaté osmičky jsem snad ještě neviděl.
Visací šestky, to ještě. Ležatý vosmičky si užijte sám, to není nic pro nás.
Ovšem – proč není rovna hmotnost samotného světla nekonečnu ? Ptáte se možná.
Jistě. Světlo je přece hmotné !
Je. Ale ne v klidu. Když se zhasne, není již světla. Je jen tma. A ta je nehmotná.
Nehmotná a přitom by se dala krájet. Jak paradoxní. A relativní zároveň.
Mimochodem - kvalitativním posouzením vlivu světla na tmu a naopak se svého času zabýval i předseda Slánského beatového družstva pan Erik Jouda. Celou podzimní, dešťovou a sychravou noc pozoroval lampy v parku, aby pak nad ránem došel k poznání, že
POD SVÍCNEM JE NEJVĚTŠÍ ASTMA.
A když jsme u toho Slánského beatového družstva. V jeho kronice je dokonale popsán myšlenkový pochod Einsteinův, tedy –
KTERAK ALBERT K TEORII RELATIVITY DOŠEL, že ano.
Bylo to v roce 1915. Albert, po tenisovém utkání s Maxem Brodem v Praze na Štvanici, obklopen byl zvědavými novináři.
Einstein nebyl zvyklý na mikrofony. Ve své naivitě se domníval, že jsou to všechno jeho příznivci, kteří si právě koupili nanuky a chtějí mu dát líznout.
Vybral si pistáciový mikrofon bulvárního žurnalisty Brkoslava Brkouse, vysunul poživačný jazyk a Giuseppe Paparazzi zmáčkl spoušť.
Tu fotku znám.
A pak nastala spoušť. Brkousův mikrofon totiž nebyl uzemněn a Einstein dostal stejnosměrných 220 voltů přímo do chuťových pohárků. A tu se v geniálním mozku bleskem rozbřeskla dávno zasutá myšlenka, kterou kdysi formuloval zapomenutý francouzský vědec Pascal Pissoir , a kterou nám teď přečtete že, pane Slepice
EE = WC na velkou.
Stačilo jen trochu vylepšit Ohybenkovým koeficientem a E=mc2 bylo na světě…
Slánská vědecká nadace Slavěna, ve snaze potvrdit, či vyvrátit pravdivost Einsteinovy teorie relativity, vyslala do vesmíru kosmickou loď. Stanice nesla jméno Krišpín 1 a na její palubě vznášeli se kosmonauti Romulek a Remek. Cílem expedice byl let na měsíc. Výsledky předčily očekávání.
Letěli sice na měsíc, ale vrátili se až za dva měsíce.
Ještě částečně ve stavu bez sebe popsal velitel Romulek procházku po měsíci takto.
Přečtěte to, pane Slepice.
My jsme se procházeli akorát po vesnici.
A jeho kamarád Remek na otázku – jak bylo ve vesmíru, odpověděl :
Ves míru ? No, moc míru jsem v tý vsi neviděl. Klobasovi topí pneumatikama,
Chrudoš si přiorává z cizího ke svýmu a ani v hospodě nedávají pořádnou míru…
Tolik tedy naši kosmonauti.
Mimochodem, když už jsme se dotkli toho míru – Einstein byl zapřísáhlým pacifistou. Nezabil by ani mouchu, byť by i usedla přímo doprostřed jeho košer řízku.
Je tedy zvláštní, že právě on to byl, kdo poslal presidentu Rooseveltovi petlici, že by bylo dobré vyrobit a použít atomovou bombu. Tím se dostáváme k jádru pudla…
Ano, jaderná bomba pak skutečně pudla. Pak pudla ještě podruhý. A až pudne
potřetí, tak pak potom pudeme my.
Einstein přišel na to, že mír je pojem relativní a že nejlepší mír nastane tehdy, až po boji nezůstane kámen na kameni – v originále :
Ein Stein auf einem anderen Stein.
Esipak víte, pane Slepice, že Einstein napsal učebnici jachtingu.
Četl jsem o tom. Ta knížka vyšla v nakladatelství Hamburger Kneipen Verlag.
A nebyl by to Einstein, kdyby se v publikaci nezabýval převratnými a originálními myšlenkami.
Tak například – Pohyb plachetnice proti větru… Víte-li, pane Slepice, jak se pohybuje plachetnice proti větru ?
Ne.
Musí křižovat.
Chápu… Kapitán se musí křižovat, aby se otočil vítr.
Nikoli, jachta musí křižovat proti větru. Musí plout cik cak.
Chcete tím říci, pane Gunáre, že posádka musí cikat a cákat, má-li se jachta
pohnout proti větru ?
Přesně tak, pane Slepice. A Einstein vymyslel originální způsob, jak ono křižování odbourat. V případě protivětru, lze totiž poměrně jednoduše přeměnit plachtoví, ráhnoví a lanoví, takzvaným balatonským trikem inženýra Tihanyho, na fungující větrný mlýn
holandského typu. A soustavou kardanů, vaček a táhel a vahadel přenáší se pak hybná síla z lopatkového kola na lodní šroub. A jachta bez kličkování pluje proti větru.
Mám perpetuum mobile – píše Albert Maxu Planckovi.
Odpověď jeví příznaky nefalšovaného zděšení. :
Neblázni, Albi – píše Planck - dostáváš se do sporu se zákonem.
Dokonce s mým zákonem… druhým termodynamickým.
Kdyby ses rozkrájel, perpetuum mobile nesestrojíš.
Dostaví se bezvětří a tvá jachta se ani nehne.
V případě bezvětří – odepisuje Einstein – vypustím z klece křečka Bobíška, ten zašlape v kolečku a opět roztočí lodní šroub. Na rozdíl od člověka, pracuje hlodavec ochotně a zadarmo, takže se celý proces odehraje bez jakýchkoli energetických vstupů. Jinými slovy – perpetuum mobile.
Nato odpovídá Planck – křečkovi musíš dát nažrat. A to je dotace energií.
Křečkovi musím dát nažrat ať už bude šlapat, nebo ne, protože ho mám rád.
Je to perpeetum mobile – tvrdí Einstein.
Nesmysl – praví Planck. Tvá jachta, Albi, se bude jen bezmocně vznášet na hladině, neschopna aktivním pohybem vzdorovat proudění.
Skvělá formulace, Maxi – připouští konečně Einstein.
Bezmocně se vznášet při hladině, neschopen aktivním pohybem vzdorovat
proudění – co kdybychom na tvou počest začali takovým věcem říkat - plankton… Mimochodem, Maxi, nastartuj motorák a přijeď na pomoc. Koukám, že křeček právě jako první opouští potápějící se jachtu…
Tady koukám, pane Gunáre, že se Einstein nezabýval jenom jachtama, ale taky
šachtama. Právě jsem zjistil, že vlastnil nějaké doly na alabastr.
(zírá do otevřené knížky s nápisem Teorie relativity)
Prosím ?
Doly na alabastr.
Ukažte ? Ale jděte, pane Slepice.
To, co vás tak zaujalo, to nejsou doly na alabastr, ale Dolly Buster. (vytahuje z Teorie relativity dvojstránku anonymního obskurního plátku s konkrétními kráskami v negližích).
Aha.
VIŠNĚ
Višně máme ve Slánské lajně, že abysme měli z čeho spadnout.
Jsou tam dvě. Úplně nahoře v Salty Line I pod silnicí hned za místem, označeným na mapě jako Zde jsou tygři.
Obě jsou odrůdy Ujfehertoi Furtos.
Ujfehertoi Furtos v překladu znamená – Od Nového bílého jezera hroznovitá.
To Nové bílé jezero najdete v Maďarsku kousek od Debrecína.
Proto taky máme těch višní párek.
Maďarské višně jsou v Salty Line na počest Karla Hevessyho.
Hevessy v Uhřicích dobře je zapsán, protože pochází z Uher.
Odkojen tokajským, čabajkou a mangalicami objevil Karol v mládí v tornistře houslový klíč.
Dřel pilně na tahací harmoniku a doufal, že bude přijat do populární tehdy skupiny OMEGA.
Jenže tam chtěli spíš heligónkáře a to bylo všechno ke zdi, páč heligónka se mačká jinak když se tahá a jinak když se tlačí.
Zlomen bolem odjel tehdy Karol do Slaného.
Lákal ho tam jednak jeho strýc Gábor Csórka Matrós, tehdy významný úderník v ČKD.
A taky povolávací rozkaz ho tam lákal.
Po vojně už Karol ve Slaném zůstal.
Pravil – Když nemůže být OMEGA bude ALFA.
A byla ALFA – brilantně swingující taneční kapela, jíž nebylo rovno od Dvořákových Zlonic po Dobnerovo Smečno.
Po Alfě se na scéně objevila BETA (opět pod taktovkou Hevessyho).
Následovala GAMA a hned po ní DELTA.
To už bylo všem jasné, že Karol směřuje do vysněné OMEGY a činí tak oklikou a zadními vrátky.
Záměr se dařil až do PÍ…
Tehdy rozezlili se hudebníci.
Jiří Rosický například tvrdil, že název PÍ zdá se mu být zbytečně krátký.
Vzbouřil se i Karel Danda..
Přestává sranda – povídá Danda – nebuderme moct hrát čaču.
Pí a čača nejde dohromady.
Hevessy uznal argumenty odpůrců a nezaložil PÍ.
Sen o vstupu do OMEGY s kolikou a vratkými zadky se rozplynul…
ČADCA ČAČA
Vyňav z tlače sváču,
Čučal som na baču.
V kleči tančil čaču.
Padol na paprču,
Hned na něj mal hrču.
Mal som z něho prču…
Myslím, tedy jsem.
Je otázkou, zda dělám dobře, myslím-li.
Myslet, znamená nemnoho vědět.
Nemnoho vědět, znamená bejt blbej.
Přestanu-li myslet, nebudu blbej, ale mrtvej.
Prachy jsem a v prachy se obrátím.
Nebudu už nic.
Slánský matematik Ticho je Drahé postavil reinkarnační teorii postavenou na čistě matematické úvaze.
Vychází z obecně akceptovaného postulátu – Já nic, já muzikant.
Položíme-li celý výrok do rovnice, vznikne nám :
Já nic = Já muzikant
Vyhodíme-li vykrácením z rovnice nic neříkající a zbytečnou hodnotu JÁ,
získáme čistý tvar :
Nic = Muzikant
Vyplývá z toho jednoznačně – po smrti stanu se hudebníkem.
Giacomo Pučí mi
FORTE FURT
Patřím mezi paka nyní.
V nebi budu Paganini.
Šovinistický filozof Přerazim KO Hák odmítá tvrzení – Myslím, tedy jsem.
Domnívá se, že drtivé většině mužů k existenci zcela postačuje modifikované rčení :
Myslím penisem.
No a co ženy ? – táže se opozice.
Tam je to stejný, akorát navopak,
míní Přerazum KO Hák
ŠVESTKY
Švestek by v SALTY LINE mělo být dohromady pět, že abysme měli co sebrat až nás pošlou do háje..
Sázíme na staré odrůdy a proto je taky sázíme.
Čačanská lepotica
Čačanská lepotica nepatří vyloženě mezi lihutvorné odrůdy. Do Slánské řady byla začleněna proto, že zraje již v době prázdnin. Bohulibě šťavnaté plody dětmi vlídně jsou přijímány.
Čačanská najbolja
Stejně jako lepotica pochází i najbolja z oblasti Čačak v Srbsku.
Ač je to s podivem, protéká Čačakem řeka Morava.
Tancuje se tam Čačak kolo a zpívá se písnička :
Oj Moravo,
Moje selo ravno.
Kišo padej, kišo padej
Nech Morava dojde.
Kiša je srbochorvatsky déšť a jinak je to jasný.
Vcelku blbost… mám tu píseň někde na vinylu. Zkusím najít.
Až to uslyší Hevessy, nezadrží slzy.
Valjevka
Valjevo leží zahrabáno nedaleko od Čačaku, kousek od hranice s Bosnou, mimo hlavní tahy, ztraceno a zapomenuto. Valjevku jsme sháněli nejdéle a těšíme se na ni
Tuleu Gras
Pochází z Rumunska. Poté, co jsme vstoupili do Unie, Rumunsko zmizelo z našich map a globů a bylo povinně nahrazeno Tuzemáckem.
Tuzemácko je de facto Česko.
Tedy – jako doma.
Nikdo neví, co znamená Tuleu Gras.
Jedná se tedy o odrůdu tajemnou, dle literatury ve většině znaků lehce nadprůměrnou.
Gabrovská
V roce 2009 navštívili jsme studijně Bulharsko a Jiří Zíma ve zralém věku poprvé spatřil moře. Jurášek s Majdulkou běhali s lomozidly a Velkej Michal navázal vztah se servírkou
Maricou. Užuž přemýšlel, že ji vezme s sebou domů a exotická kráska stane se oznobou rodinné vinárny. Ovšem v rozhodujícím okamžiku dal přednost přímému přenosu fotbalového zápasu Manchester Utd. – Arsenal.
Když utkání skončilo, byla Marica pryč a Michal měl zdarma kopačky.
Gabrovo, odkud pochází ta švestka, nachází se ve středním Bulharsku.
Každoročně pořádá se tam Festival kultury a oddechu s přívlastkem – humorný.
Mají tam rádi Haška. Ne kominíka, nýbrž Jaroslava.
HRUŠKY
V Uhřicích nahlíženo je na hrušky jako na ovoce druhořadého významu.
Ve Slaném, naopak, jsou základem veškerého lihovarnictví.
Celoevropsky vzato procházejí hrušky složitým obdobím.
Jednak jsou zužovány rzí a jednak je tepe úředník z Bruselu.
Evropská unie vybízí :
Vykácej meruňky, rybízy.
Ovoce - to je moc nezdravý,
Vysázej radši zeravy.
Za pár let Unie žertuje :
Vykácel´s hrušky ? Tak žer túje.
Boscova lahvice
Boscova lahvice je křivolaká jako strom oběšencův v poemě romantického básníka.
Její zohýbané větve navozují náladu van Goghových obrazů.
Sám název – Boscova lahvice - evokuje atmosféru nevázaného veselí stejně jako šílenství Boschovo (mám na mysli Hieronyma, ne toho, co má fabriku u Jihlavy).
Plody jsou jemné a přitažlivé.
Dobrá volba.
Krišpova flaštice
Krišpova flaštice objevena byla na malé zahradě ve Flaškářské ulici ve Slaném.
Dlouhá léta pod ní ukládal své znavené nohy pomerančový kocour Krišpín I.Sličný,
po němž dostala jméno.
V její koruně rozmístěno bylo dvanácte žárovek, jejichž záře prodlužovala den v dobách letních zábav, zatímco v době Adventu a Vánoc rozháněla temnotu a posilovala deptaného ducha.
Každoročně nasypala nám tři metráky šťavnatek a stala se tak základním pilířem slánského lihovarnictví.
Pak však navždy zmizel kocour Krišpín a od té doby hruška chčadne, chčadne až uchčadne.
Určitě se pokusíme o přenos genetického materiálu na Telecí Horu Salty Line.
S největší pravděpodobností se jedná o Solanku, hrušku se slánskými kořeny a v dnešní době i o velkou vzácnost.
Erika
Erika byla pravděpodobně vyšlechtěna na počest zakladatele SBD Erika Joudy.
O jejím zařazení do Slánské Lajny rozhodl jednak předseda, jednak její víceméně průměrná pověst.
MERONKY
Zarazilo nás, s jakou nevolí, qerulantstvím a nulovou tolerancí přijala uhřická veřejnost naše rozhodnutí – neosadit Slánskou Lajnu žádnými meruňkami.
Meruňky jsou elita,
tvrdí místní.
Meruňky může vynechat jen totální ignorant, neboť meruňky… přátelé… meruňly jednoznačně patří mezi horních deset tisíc druhů ovoce
dodává pomoložka a brada se jí chvěje hněvem.
Museli jsme trpělivě vysvětlovat, že my, Slaňáci, kteří již od roku 1492 přinášíme do Uhřic osvětu, kulturní pokrok, hospodářský vývoj a nezbytnou genocidu, že prostě máme své tradice.
Jsme Meronovic děti a na Telecí Hoře budeme mít meronky !
A bašta z vidlí.
Budiž útěchou pro domorodce, že meronky od meruněk laik prakticky nerozezná.
Velkopavlovická
Velkopavlovickou meronku vyselektovali slánští mičurinci a to na počest Velkých Pavlů.
Velcí Pavlové jsou ve vejboru dva, a proto budou i ve Slánské lajně dvě Velkopavlovické meronky.
Pinkcoot
V podstatě jediný novošlechtěnec v Salty Line vůbec.
I tuto meronku jsme vyšlechtili my, čurinci.
Jsme si jisti, že pokus dopadne dobře. Meronky ostatně dozrávají v té lepší polovině prázdnin, kdy slunce pálí nejvíc a kdy starosti mizí v dáli odplouvajíce s bzukotem hmyzu.
DVĚŠNĚ
Brblalové opět pozvedávají hlas s tím, že žádné dvěšně neexistují, nýbrž pouze třešně.
Hlavní demagog SBD pan Jean-Marie Serredobot ovšem argumentuje, že nemůžeme hovořit o třešních, jsou-li jenom dvě.
Španělský europoslanec Juan Menendez Pindal ovšem nesouhlasí :
Tvrdit, že jedna třešeň je šeň, tak to je zlej sen.
To je jako byste chtěli nazývat letadla podle toho, kolik za nima zůstává
čmáranců… tedy jednoskáč, dvaskáč nebo tryskáč.
Třešeň je třešeň.
A busta Špidly.
Trváme však na svém.
Dvěšně jsou symbolem věčnosti lidského konání.
Jsou mementem nehotovosti a flexibility věcí, monumentem možné změny.
A pasta s křídly.
Ostatně přikázání páté SBD moudře praví :
Co můžeš udělat zítra, neodkládej na dnešek.
Kordia
Elitní pozdí odrůda. Bývalá Těchlovická II. Jako dvojka se ovšem špatně prodávala.
Plody jsou velké, takže to není taková pruda při sklizni na kořalku.
Hedelfingenská
Stará německá klasika. Pozdní s největšími bambulemi. Slouží hlavně jako opylovač pro Kordii. A naopak.
URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ (řešení sv. Urbana)
Stroze a technicky řečeno měly by být Ludvovy Vary obdobou Varů Karlových, akorát méně pompézní, méně honosné a méně olivrejované.
A jako je dominantou Karlových Varů grandhotel Pupp, tak v samotném centru Ludvových Varů měl být vyzvednut motel Puppík.
Prostě takový motýlek.
Realizací projektu byli pověřeni : ruský architekt Dmitrij Potěmkinovič Bungalov
německý stavitel Helmut Althahn
francouzský designer Henri de Baudoir
Co si budeme povídat – mezinárodní konsorcium nepřineslo žádoucí výsledky.
Chybou byl právě onen špatně pochopený výraz – motýlek.
A tak, namísto příjemné ubytovny pro znavené pocestné, objevují se nám v lokalitě obaleč jablečný, obaleč hrušňový a vrtule třešňová.
Kromě motýlků obtěžují sad ještě mšice a mery.
Mezi nejhorší mšice se řadí mšice krvavá a mšice vlnatá.
Nejprotivnější ze všech mer jsou nepochybně mery Christmas.
Místo grandmotelu Puppík postaveno budiž tudíž v centru sadu stavení zvané Bouda (podle prvního českého divadla).
Nu nic.
Aspoň víme, kam umístit ořech.
Vořech patří k boudě, a to z hlediska zoologie i botaniky.
Ořešák královský odpuzuje hmyzy.
Jindřiška Čechová, Češka z Lucemburska tvrdí, že vořešáci musí být dva, aby se vzájemně opylili.
Jindra se mýlí, nicméně její vstup do projektu přivedl předsedu k nápadu.
A sice – vystavět v Uhřicích Lucemburskou zahradu.
Byla by sice až druhá po Praze, ale člověk musí umět občas prohrát.
Bouda neposlouží pouze jako skladiště rýčů, motyk a vidlí.
Bude využita i jako významný stánek kultury a osvěty.
Archeologická expozice :
Čerpáme ze staré kroniky Dějiny dědiny, kterou napsal známý uhřický písmák Koz Maz.
Podle této kroniky garantovaně procházeli zdejší lokalitou Přemyslovci i Průmyslovci, Švédové, Cayzlové, Baldové Zvenku, lidé ze Štatlu a Lucemburáci, jakož i Kaštani.
Kutuzov tudy prchal od Slavkova před Napoleonem.
Napoleon, místo toho, aby pronásledoval Rusy až do úplného zničení, přespal nedaleko odsud po překročení šraněk v hostinci.
Vyspal se dožůžova a na památku toho noclehu pěstuje se v okolí odrůda třešňě - Napoleonova chrupka.
Kiowové tudy rovněž projížděli na svých huculech, když vyrazili na sklonku devatenáctého století založit Kyjov.
A Metoděj – bájný zvěrozvěst z řecké Soluně (česky cosi jako Slaný) –biskup Metoděj složil zde své kosti a za klinkání zvonů byl zde také pohřben.
Je prakticky nemožné, abychom při hloubení jam pro stromy neodhalili archeologické památky nejhorizontálnějšího významu.
Stálá expozice vykopávek bude umístěna právě v Boudě.
Jenom nás mrzí, že pravděpodobně nenajdeme Metodějovu lebku...
Podle publikace Dějiny dědiny totiž biskup Metoděj v posledních letech svého života důsledně dodržoval bezlebkovou dietu.
Závlahový systém
V horní části Ludvových Varů instalováno bude jádro závlahového systému.
Tento nesmírně důmyslný systém vypracoval francouzský inženýr Pierre La Crumac a nazval jej Sutculatti Ristoupieux..
La Crumac si povšiml zajímavého fyzikálního jevu. Totiž že voda, pokud není nějakým jiným (ostatně energeticky náročným) způsobem buzerována, teče shora dolů.
Zároveň si uvědomil, že slánský vodohospodář Jiří Koula vynalezl hadici.
Takzvaná Koulova hadice (Angličani říkají Coulova hadice) je schopna, z výše umístěných jímavých nádob, přivést ve vhodnou dobu ke stromům Salty Line tolik potřebnou vláhu.
V pravý onamžik počítáme s tím, že kdesi poblíž Boudy navrtána bude studna
(s vodou pravděpodobně silně léčivou).
Je údajně jedno, kde budeme vrtat. Ludvovy Vary, stejně jako celé tohle povídání, leží na vodě.
Obrazová galerie
V Boudě by měla být umístěna díla významných slánských malířů, jako jsou například – Leonardo v Kravinci, Vincent Bangkok, Edgar Doga, Polklé či Pablo Pikaču.
V Boudě budou nainstalována kamna, zdroj živoucího tepla až bude pošmourno.
Ve dnech letních prázdnin vytvořme zde místo pohostinnosti pro děti a kolemjdoucí v míru.
Ještě mě napadá, že v únoru je masopust a Múzické sdružení slánských disharmoniků má v tu dobu volnej termín...
Úly
Ve vojenské terminologii ÚL znamená – Úkryt Letadla.
Jedna z mála vtipných vojenských zkratek doby minulé,
srovnatelná snad jen s legendárním ÚPPDKV.
Včely v sadu potřebujeme skrze naději, že svou pílí vše opylí.
Tržní produkce medu – proč ne, ale at si to s bodlinovitým hmyzem domluví někdo jinej.
Přítel Leopold Sulovský na vojně v Pardubicích ty betonový úly stavěl.
Polda tvrdí :
Všechno je na hovno, jenom včely jsou na med.
A med je taky na hovno.
Polda Sulovský je první Čech, či spíše Moravák, který vystoupal na Mount Everest.
Učinil tak prvovýstupem Nortonovým kuloárem, úplně bez kyslíku, tedy žádná normálka.
V Novém Jičíně, kde se narodil, ho nikdo nezná.
Syndrom doby.
Úly by měly plnit i funkci sošně-estetickou.
Předobrazem těchto plastik měly by být sochy dědků, s nimiž na Slánskou horu před lety mnohými vystoupal po žluté značce Erik Jouda se svými nadanými poddanými.
V největším z úlů budiž vydlabána schrána, jakožto úkryt pro originál Rukopisu Novosádeckého a další nejoriginálněji originální listiny se sadem související.
Dle mínění předsedy je právě tento úl oním pověstným Úlem v plotě (v živém plotě).
Průmyslová zóna
Na východ od obou Slánských řad vysadíme postupně několik řad běžných neglorifikovaných ovocných stromů.
Předpokladem je, že zatímco stromy Salty Line vyniknou originalitou, stromy průmyslové zóny zaručí vysokou kvalitu výsledných produktů.
Naučná stezka
Naučná stezka budiž přístupna veřejnosti vždy od první neděle adventní
až po svátek Ludvíka v roce následujícím.
Vedena budiž mezi oběma Slánskými řadami (tedy mezi řadou Meronovou a řadou Slánského beatového družstva).
Nenásilnou formou za pomoci názorné agitace přiblíží návštěvníkovi jednotlivé stromy
a seznámí s hlavní ideou.
Naučná stezka bude bohatě značena červenými, modrými, žlutými a zelenými značkami.
Jednak proto, aby návštěvníci nebloudili, jednak aby to bylo pestřejší.
V cíli stezky, tedy u Boudy, si každý návštěvník ověří čerstvě nabyté znalosti v krátkém testu inteligence.
Kaple
Poté, co se Jiřík přiženil na Moravu, stal se částečně zbožným.
Řadí se dokonce mezi vyznavače Řeckořímské církve ateistické.
Tato církev vychází z názoru, že Všemocný je de facto bezmocný co se týče snahy nějak posmrtně trestat nás, hříšníky, za naše hříchy.
Z hlediska morálního – sám má na hlavě tolik másla až se to příčí všem stanoveným normám. Má-li ovšem hlavu, je-li nehmotný.
Z hlediska fyzického – je nemožné smažit v pekelném ohni účinným způsobem hříšníkovo bezduché tělo. Ostatně s největší pravděpodobností bylo již předtím spáleno v krematoriu a to docela bezbolestně a hygienicky.
Budeme tedy žíhat nehmotnou duši, ale jsou to vyhozený peníze za uhlí.
Duši nemá co pálit, nemá pokožku.
Řeckořímskou církev ateistickou založil slánský kazatel francouzského původu pan Maqué Dobuchet.
Církev římskokatolická prosazuje přijímání jednoduché, tedy hostii (vínka si smí přihnout jenom pan falář).
Husité zavedli podobojí a hned vznikla rvačka (pro pár hltánků...).
Maqué Dobuchet doporučuje přijímání do trojice – víno, ženy a zpěv.
Kaplička v Ludvových Varech bude zasvěcena svaté Broskvi.
V apisu kapličky bude tedy umístěna broskev i když Jiřík se domnívá, že by lépe vynikl anglický ekvivalent zmíněného ovoce.
Svatostánek bude záměrně umístěn nedaleko kompostu.
Lze předpokládat, že San Brosque de Compostella stane se poutním místem stejně proslulým jako je Santiago de Compostella v Galicii.
Děsíř Wahayův
Děsíře Wahayova kdysi objevil Jiří Černý z Nymburka jako neznámý živočišný druh.
Bohužel jej nikdy řádně nepopsal.
Ve svých pamětech se o monstru zmiňuje pouze jako o strašákovi v nadživotní velikosti.
Hlídací příšernost potřebujeme v době zrání třešní skrze ptactvo.
Děsíř měl by působit zároveň jako kultovní totem.
Funkčně by se měl pohybovat kdesi na úrovni Calderova mobilu.
Součástí by měl být i modlitební mlýnek pro ekumenickou útěchu přítomných vyznavačů
východních náboženství.
Výraz v tváři Děsířově musí bezpodmínečně korespondovat s podobou Erika Joudy.
Pohyblivé kymácující části Děsíře budou každoročně nainstalovány o svátku Metodějově.
Na svatého Ludvíka bude strašidlo znovu odstrojeno a pohyblivé díly uloženy pietně
za zvuků hymen a vytí hyen.
A bude po ptákách.
S dětskými zloději nebojujeme.
Proti dospělým zločincům zasáhnou mládenci od firmy Buzerovat a jebat.
Rázně, udatně a vždy jen těsně vedle.
Jeden za všechny - všichni za hovno.
Tak praví zkušenost.
A když už jsme nakousli organizační strukturu :
Správu a provoz Salty Line má na starosti firma Invinoverit a.s.
Nezbytnou opozici, defétismus a dekadenci představuje v lokalitě společnost Aťmin sro na čele s Karlem Švárou.
Výrobky
Veškeré produkty z Ludvových Varů budou zásadně vyráběny s využitím konkrétních metod řízeného kvašení.
Využívány mohou být výhradně metody :
Kysajbublaj
Sklepchladschod Klapottbott
Dublinabublina
Veškeré produkty ponesou ochrannou známku Ludvovovovoce.
Jedinou vyjímkou je pálenka z hruškového samotoku, která z rozhodnutí předsedy nazvána bude Krišpovicí ( na počest kocoura Krišpína I. Sličného)
http://jirka01.rajce.idnes.cz/SALTY_LINE/#album |
|
 |
|
 |
|
|
|
)
)
)
)
)
)
)
